Kultura a památky Kraje Vysočina

Telč - budova Sokolovny

Družstvo pro postavení sokolovny v Telči bylo založeno již na konci 19.století. K vlastní stavbě budovy se sokolové dostali na konci roku 1921 a slavnostní otevření se uskutečnilo až 19. července 1925 (kolaudace ale proběhla 22. listopadu 1923 a hned se zde začalo cvičit).

Stavitelem byl Ludvík Srb (1862-1934), zednický mistr a telečský stavitel, který se podílel na stavbě několika domů v Telči především na ulicích Beringerova, Havlíčkova a Jihlavská. Jeho nejvýznamnějším dílem přesto zůstává telečská sokolovna. Možná s ním na stavbě spolupracoval také syn Stanislav (*1895), který po jeho smrti pokračoval ve stavitelských aktivitách svého otce.

Původní sokolovna je mohutná dvoupodlažní budova na půdorysu ve tvaru L (dnes doplněná novodobým přístavkem na obdélník) s obloukovým závěrem na východní straně. Budova má mansardovou střechou (krytá pálenou taškou) se čtyřmi malými vikýři ve stylu geometrického kubizmu podél delší půdorysné strany a s velkým proskleným vikýřem nad obloukovým závěrem stavby.

Architektonicky nejzajímavější části stavby je ojediněle dochovaná krovová konstrukce s věšadly.

Téměř celé přízemí objektu zabírá vysoký divadelní sál (přestupující obě podlaží) s vyvýšeným pódiem na jedné straně a s balkónem (v úrovni druhého podlaží) na straně protější. Sál má kazetový strop, zachovaly se zde také původní osvětlovací tělesa.

Objekt sokolovny je částečně podsklepený.

Stavba má dekorativní pojetí fasády, z níž vyniká alegorický sgrafitový obraz názvem Blaník z roku 1924. Autorem sgrafita na fasádě sokolovny je Antonín Václav Slavíček (1895-1938) malíř a grafik, který studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Dítěte, Wurzla, Klugeho, Skřivánka, Špílara a V. H. Brunnera.

Od roku 1921 byl členem výboru Občanské umělecké besedy, později se stal členem Sdružení výtvarníků v Praze. Výstavy obesílal drobnými kolorovanými kresbami a akvarely. Vystavoval na četných domácích i zahraničních výstavách, dokonce až v Los Angeles. Souborná výstava jeho kreseb byla v Krásné jizbě Družstevní práce v Praze v březnu 1936 a posmrtná výstava v síni Sdružení výtvarníků v Praze v lednu 1939 (88 prací). Významné místo v jeho tvorbě zaujímají karikatury. V nich napadá morální, sociální a politický úpadek společnosti. Knižní výzdobou také přispíval do Dobrého díla Josefa Floriána ve Staré Říši. Jeho posledním dílem byly perokresby ke knize R. J. Vonky „Od hroudy k chlebu“, která vyšla v Praze v roce 1939.

Jeho díla se nacházejí ve sbírkách Ministerstva školství, Národní galerie, OGV Vysočiny v Jihlavě a v řadě dalších muzeí a galerií. Jeho knižní značky jsou ve sbírkách exlibristů v Bruselu. Slavíček je pochován na hřbitově u sv. Anny v Telči.

K původnímu objektu přiléhá novodobý přístavek (nachází se na stejné parcele, jako stará stavba).

Objekt sokolovny je z urbanistického hlediska osobitou dominantou této části města. Sokolovna je zajímavou stavbou z počátku 20. století přesahující průměrnou stavitelskou produkci tohoto období. Stavba je ovlivněná prvky kubizmu a art-deco a je dokladem působení nových myšlenek a směrů moderní architektury i v prostředí provinčních měst, ačkoliv v modifikovaném zlidovělém pojetí a s určitým zpožděním.